Příběhy rodin

 Táta je táta

„To video je jediná věc, která nám po tátovi zůstala. Minulý měsíc zemřel, chtěla jsem vám to říct a poděkovat, že jste za ním tenkrát jela,“ zavolala dnes již dospělá žena koordinátorce.

„Před několika lety, když žila se svým bratrem v dětském domově, jsem pomáhala její rodině organizovat rodinnou konferenci. Tatínek byl nemocný, bez domova, zdržoval se na druhé straně republiky, a tak se na konferenci nemohl dostavit. Zajela jsem za ním a společně jsme natočili video – takový vzkaz pro děti, který si pak na konferenci pustily.

Nakonec se sice nenašel nikdo, kdo by si děti z dětského domova vzal, ale díky konferenci se naplánovaly kontakty dětí s širší rodinou. Maminka, která se konference aktivně účastnila, navázala s dětmi intenzivnější vztah a s jednou z dospělých dcer nyní sdílí společnou domácnost.
Nejsilnější moment však pro mě byl telefonát po letech. Dojalo mě, jak důležitý byl pro děti vzkaz od tatínka, táta je zkrátka jen jeden.

I když se zdánlivě nestane na konferenci nic velkého a vypadá to, že se pro děti nic nezmění, vím, že tato práce má smysl. Pomáhá navazovat přetrhané vazby a propojuje lidi v těžké situaci, aniž by je někdo soudil,“ uzavírá koordinátorka.

 

 Zlobení jako volání o pomoc

Tento týden jsou Petr s Matějem jak vyměnění!

Takto hodnotila bratry učitelka ZŠ, aniž by věděla, že o víkendu proběhla rodinná konference, na které se sešlo 17 členů rodiny, aby mluvili o tom, jak zlepšit školní obtíže kluků.

Na třináctiletého Petra a desetiletého Matěje se v poslední době snášela ze strany školy jenom kritika – Petrovi chybí motivace pro školní práci, nepřipravuje se na vyučování.  Matějovo chování se zhoršuje, je agresivní vůči spolužákům, oba nerespektují autoritu učitelů. Rodiče kluků spolu nežijí, škola situaci řešila opakovaně s matkou, ale bez efektu. Nakonec byla matce nabídnutá rodinná konference. 

„Mě i kluky překvapilo, kolik lidí na setkání přišlo a jak se každý snažil přijít s nápadem, jak kluky motivovat k lepším školním výkonům. Rodinu to spojilo, myslím, že všichni rozuměli tomu, že každý může přispět ke zlepšení. Sestřenice kluků se nabídla, že jim udělá zábavnou stezku, kde se něco naučí. Otec vezme kluky do práce a tam jim bude demonstrovat fyziku v praxi. Bratranec kluky naučí točit a stříhat film, pokud uvidí ve škole zlepšení. I další účastníci měli dobré nápady.“ uvádí koordinátorka.

Zázrak? Ne, to určitě ne. Někdy stačí, když se podíváme na to, co děti opravdu potřebují a vystoupíme z bludného kruhu trestání za jejich chování. Kluci zřejmě potřebovali pozornost a povzbuzení, oba rodiče i široká rodina jim dali najevo, že jsou pro ně důležití. Tak důležití, že jsou schopni se přenést přes některé věci z minulosti a domluvit se, jak konkrétně mohou spolupracovat.

 

Sourozenecká láska je víc než strach a nenávist

Koordinátorka vypráví silný zážitek z přípravy jedné rodinné konference:

„Organizovala jsem rodinné setkání, kde se rodina měla domluvit, jak pomoci 14letému  Ondřejovi s výchovnými a školními obtížemi. Chlapec měl již dospělou nevlastní sestru, které se mělo za pár týdnů narodit miminko. Ondra si přál, aby na konferenci přišla, byla to ona, komu se svěřoval, vnímal jí jako svojí největší oporu. Zároveň chápal, že by to pro sestru bylo moc náročné.“

Koordinátorka navštívila Ondrovu sestru a dozvěděla se další důvody, proč nebude moci na konferenci přijít. Když dospívala, Ondrův otec jí zneužíval a ona pak proti němu svědčila. Za svůj čin byl odsouzen a teprve nedávno se vrátil z vězení.

Rodinná konference se konala v parném letním dni. Když koordinátorka viděla přicházet mladou těhotnou ženu, nevěřila vlastním očím. 

„Bylo to velmi silné, cítila jsem, jak je to pro Ondru důležité, má sestru, která pro něho obětovala nejen svoje pohodlí, ale překonala kvůli němu velký strach a nenávist.“

 

Nezapomínejme se zeptat dětí

Přinášíme postřeh naší koordinátorky o zapojování dětí během přípravy rodinné konference.

„Delší dobu jsem neměla možnost se potkat s Natálkou, vnímala jsem, že je nejméně zajištěný článek v celé rodině, přesto, že šlo v první řadě o ní. Cítila jsem, že se mluví o ní bez ní, rodina jí do situace nechce nijak včlenit v domnění, že ji tím ochrání, či její názory a návrhy shazovala s přihlédnutím na to, že tomu nerozumí. Za sebe jsem vnímala potřebu se s Natálkou potkat o samotě a snažila jsem se při každé návštěvě s oběma rodinami mluvit o důležitosti připravit na konferenci i jí. Setkání s Natálkou nakonec proběhlo u babičky a bylo velice příjemné.

Udělaly jsme si s Natálkou společně moc hezkou chvilku, povídaly si o plánovaném setkání a o tom, co by chtěla dospělým říct.

Pomocí kamínků jsme se snažily setkání ztvárnit, tvořily jsme pozvánky. Tento čas byl pro mě jeden z nejdůležitějších a dle mého nejpřínosnější z celého plánování RK. Na děti bych při plánování RK kladla ten největší důraz a péči.“

 

Jak může jedno takové rodinné setkání vypadat?

Přinášíme vyprávění koordinátorky o rodinné konferenci, na které se rodina domlouvala na tom, jak bude rozdělená péče o devítiletou Veroniku.

„Setkání na mě udělalo velice silný dojem, všechny tři části trvaly každá přibližně hodinu. V první části vnímám jako velmi důležitou roli odborníků a možnost ostatních se doptávat na věci, které je zajímaly. Ve druhé části byla cítit hustá atmosféra, účastníci několikrát vyběhli ven, maminka několikrát plakala, ale rodina se s tím popsovala velmi dobře a dotáhla to až do konce. V tom mají opravdu můj velký obdiv.  Ve třetí části, kdy se schvaloval rodinný plán, to drhlo nejvíce. Začaly se vytahovat věci z minulosti, závažná obvinění, ale babička se snažila mít věci pod kontrolou a s humorem vracet rodinu k samotnému plánu. Velká podpora a důležitá osoba v této části byla sociální pracovnice z Městského úřadu, která kladla doplňující dotazy a pomohla rodině dovést plán do zdárného konce.

Bylo vidět, že tři hodiny společného setkání byly pro rodinu velmi vyčerpávající, ale zároveň byl ze všech účastníků cítit ulevující klid, že to zvládli a posunulo je to zase o kousek dál v jejich životní situaci. Nejdůležitější moment to byl ovšem pro Verunku, na které bylo vidět, jak šťastná je, že má všechny pohromadě a jsou tam kvůli ní. Už proto mělo podle mě setkání smysl, ať plán dopadne jakkoliv.“

 

Když jsem tu malou viděla, věděla jsem, že je naše

Když pomáhám rodinám připravovat jejich rodinnou radu a dostaneme se do obtížného bodu, kdy se nedaří rozšířit okruh důležitých lidí, vzpomenu si na Sáru.

Ve svých čtyřech letech byla kvůli špatné péči a následným zdravotním obtížím odebrána matce a předána na přechodnou dobu do péče pěstounů. Rodina však byla vybídnutá, aby našla dlouhodobé řešení. Matka ani babička ale nechtěly slyšet o tom, že by se měly s rozhádanou širokou rodinou sejít. Koordinátorka trpělivě reagovala na obavy ze setkání a nechala rodině potřebný čas.

Nakonec se rodina sešla. Během bouřlivé debaty v kuřárně, kam se dospělí zavřeli, došlo k domluvě, že o Sárinku bude pečovat vzdálená teta matky.

Teta později vyprávěla: „Když jsem tu malou viděla, věděla jsem, že je naše, že nedopustím, aby šla do dětského domova“.

Předání Sáry od pěstounů do péče tety proběhlo velmi hladce. Sárinka je u tety spokojená, někdy jí navštíví i její mamka. Její zdravotní stav se velmi zlepšil, takže téměř není poznat, že musela bojovat s mnoha zdravotními neduhy.

 

Kde jsem doma?

Jedenáctiletá Nikola se často stěhovala od jednoho rodiče k druhému, měnila školy. Ani jeden z rodičů nebyl schopen zajistit Nikole stabilní domov, otec pil hodně alkohol a matka řešila velké dluhy. Nikola poslední dva měsíce bydlela dočasně u babičky. Situace se vyhrotila tak, že Nikola měla problémy se spaním, často plakala a nedařilo se jí ve škole. Protože hrozilo, že Nikola bude muset odejít do dětského domova, navrhla sociální pracovnice rodině uspořádat rodinné setkání.

Nezávislá koordinátorka pomohla Nikole pozvat na setkání členy širší rodiny. Kromě otce, matky a babičky přišla teta se strýcem, rodinný přítel, partner babičky a sestřenice Nikoly, která jí na setkání se vším pomohla. Ačkoli rodinní příslušníci o situaci Nikoly věděli, nepřipouštěli si její závažnost. Rodina se dozvěděla podrobnější informace od sociální pracovnice a psycholožky Nikoly. Poté rodina s Nikolou vymyslela řešení, jak Nikole pomoci.

Rodina se společně dohodla, že bude Nikola první rok v péči babičky. Po tuto dobu mají rodiče možnost zlepšit svou bytovou a finanční situaci a otec řešit svoji závislost. Ostatní členové rodiny přislíbili finanční podporu babičce. Na závěr se shodli, že po roce využijí možnosti opětovného uspořádání rodinného setkání. Díky setkání získala Nikola jistotu stabilního domova, zlepšil se její psychický stav a odvrátila se hrozba ústavní péče.

 

Usmíření sester

Anna je patnáctiletá dívka, která žije v domácnosti se svým otcem. Anna má ještě o deset let starší sestru, maminka zemřela krátce po jejím narození. Od té doby o Annu pečoval střídavě otec, babička, která již také zemřela, teta, pak nějaký čas byla v dětském domově a krátce u pěstounů.

Anna byla v poslední době u otce nespokojená. Podle Anny otec pil více alkohol, dával jí málo peněz, měli neshody ohledně trávení volného času. Se sestrou se Anna nevídala, protože se pohádaly.

Sociální pracovnice navrhla Anně a jejímu otci možnost uspořádat rodinnou konferenci. Domluvili se s koordinátorkou na tom, koho zkusí pozvat. Anna nevěřila tomu, že kvůli ní někdo přijde.

Nakonec se sešlo sedm lidí, kteří se na soukromé rodinné poradě domluvili na tom, jak Anně a otci pomoci. Řešili otcovu práci a jeho zdravotní stav, výši kapesného, kroužky, kam si Anna přeje chodit. V průběhu plánování rodinné konference se Anna usmířila se svojí sestrou. Sestry spolu začaly trávit více času a starší sestra je nyní Anně důležitou oporou. 

Sledujte nás také
na facebooku

Aktuálně

Stránka 1 z 7  > >>

Srdečně zveme příznivce rodinných konferencí na 7. metodické setkání, které se uskuteční 25. června v Pardubicích. Zájemci se mohou registrovat do 19. června na info@rk-centrum.cz .

Hned v lednu jsme rozšířili tým nezávislých koordinátorů o 5 nových kolegů na celkem 12. Pro naše koordinátory jsme připravili 4 setkání, na kterých jsme sdíleli zkušenosti z přípravy a realizace rodinných konferencí. Pro všechny příznivce RK jsme zorganizovali 2 metodická setkání.

V souvislosti s rozvolňováním vládních opatření ohledně koronaviru jsou naši koordinátoři opět v terénu! Po dohodě s rodinou a vybaveni ochrannými pomůckami pokračujeme v přípravách rodinných konferencí.

RK centrum nabízí i v aktuálním období možnost pomoci rodinám propojit se se svým sociálním okolím a získat jeho podporu i bez osobního kontaktu s koordinátorem RK. Inspirací je pro nás praxe nizozemských kolegů z Eigen Kracht Centrale. Nařízená vládní opatření ovlivňují život každého z nás. Právě období omezení osobních sociálních kontaktů může způsobit prohloubení napětí a krize v rodinách.

Vážení a milí příznivci rodinných konferencí, vzhledem k aktuální epidemiologické situaci RK centrum odkládá 7. metodické setkání. Pozastavili jsme i přípravy rodinných konferencí. Jakmile budou setkání bezpečná, všechny aktivity obnovíme! Pro telefonické či mailové konzultace jsme stále k dispozici pro rodiny i odborníky! Hodně síly nám všem!