Když zazvoní telefon z hospice

Mamince dvou dospívajících dcer zbývalo pár hodin života, když se koordinátorce ozvala sociální pracovnice z hospice, kde maminka strávila poslední 3 týdny svého života. Krátce po telefonátu se koordinátorka sešla se sourozenci maminky. Myšlenka potkat se u jednoho stolu včetně dětí je oslovila. Otázka na rodinné setkání zněla, jak bude zajištěna péče o děti, které ztratily před 5 lety i tatínka. Protože bylo nutné stanovit poručníka děti v nejbližších dnech, termín rodinné konference byl stanoven na příští víkend, na přípravu RK zbývalo pouhých 8 dní. Ještě večer, tedy několik hodin po prvním kontaktu s rodinou, obdržela koordinátorka od bratra seznam kontaktů. Během přípravy setkání ho ještě o několik osob rozšířila. Zvlášť emotivní bylo setkání s dětmi (bohužel už byly sestry v té době sirotky), které poslední měsíc žily u rodinných známých. Připravily společně pozvánky na setkání, sestry vybraly místo setkání, hudbu i občerstvení, vyjádřily i přání pozvat své nejbližší kamarádky.

Na setkání se dostavili všichni pozvaní, dokonce přijel i strýc dětí, který pobýval pracovně v Německu. Sešlo se 17 dospělých a 10 dětí. Setkání bylo velmi dojemné. Bylo i časově náročné. Rodina se shodla na poručníkovi dětí. Padly i nabídky na zajištění péče o sestry. Vznikla dohoda, že se všichni, kdo se chtějí zapojit, sejdou v nejbližších dnech ještě jednou včetně dětí a domluví konečný plán, který sdělí přímo sociální pracovnici. Koordinátorka obdržela několik dní po konferenci zpětnou vazbu od rodiny. Velmi ocenili její pomoc s organizací, především přípravu dětí na setkání a přítomnost sociální pracovnice specializující se na dědické právo.
Epilog: po druhém rodinném setkání vznikl plán, který respektoval přání dětí. Vyrůstají odděleně u pečovatelů ze širší rodiny. Pravidelně se stýkají.