Když jsem tu malou viděla, věděla jsem, že je naše

Když pomáhám rodinám připravovat jejich rodinnou radu a dostaneme se do obtížného bodu, kdy se nedaří rozšířit okruh důležitých lidí, vzpomenu si na Sáru.

Ve svých čtyřech letech byla kvůli špatné péči a následným zdravotním obtížím odebrána matce a předána na přechodnou dobu do péče pěstounů. Rodina však byla vybídnutá, aby našla dlouhodobé řešení. Matka ani babička ale nechtěly slyšet o tom, že by se měly s rozhádanou širokou rodinou sejít. Koordinátorka trpělivě reagovala na obavy ze setkání a nechala rodině potřebný čas.

Nakonec se rodina sešla. Během bouřlivé debaty v kuřárně, kam se dospělí zavřeli, došlo k domluvě, že o Sárinku bude pečovat vzdálená teta matky.

Teta později vyprávěla: „Když jsem tu malou viděla, věděla jsem, že je naše, že nedopustím, aby šla do dětského domova“.

Předání Sáry od pěstounů do péče tety proběhlo velmi hladce. Sárinka je u tety spokojená, někdy jí navštíví i její mamka. Její zdravotní stav se velmi zlepšil, takže téměř není poznat, že musela bojovat s mnoha zdravotními neduhy.