Kde jsem doma?
Nikole hrozil odchod do dětského domova. Na rodinném setkání se sešla celá širší rodina a společně našli řešení, díky kterému Nikola získala jistotu stabilního domova.
Jedenáctiletá Nikola se často stěhovala od jednoho rodiče k druhému, měnila školy. Ani jeden z rodičů nebyl schopen zajistit Nikole stabilní domov, otec pil hodně alkohol a matka řešila velké dluhy. Nikola poslední dva měsíce bydlela dočasně u babičky. Situace se vyhrotila tak, že Nikola měla problémy se spaním, často plakala a nedařilo se jí ve škole. Protože hrozilo, že Nikola bude muset odejít do dětského domova, navrhla sociální pracovnice rodině uspořádat rodinné setkání.
Nezávislá koordinátorka pomohla Nikole pozvat na setkání členy širší rodiny. Kromě otce, matky a babičky přišla teta se strýcem, rodinný přítel, partner babičky a sestřenice Nikoly, která jí na setkání se vším pomohla. Ačkoli rodinní příslušníci o situaci Nikoly věděli, nepřipouštěli si její závažnost. Rodina se dozvěděla podrobnější informace od sociální pracovnice a psycholožky Nikoly. Poté rodina s Nikolou vymyslela řešení, jak Nikole pomoci.
Rodina se společně dohodla, že bude Nikola první rok v péči babičky. Po tuto dobu mají rodiče možnost zlepšit svou bytovou a finanční situaci a otec řešit svoji závislost. Ostatní členové rodiny přislíbili finanční podporu babičce. Na závěr se shodli, že po roce využijí možnosti opětovného uspořádání rodinného setkání. Díky setkání získala Nikola jistotu stabilního domova, zlepšil se její psychický stav a odvrátila se hrozba ústavní péče.
